Špión, kterému nelze verit 1 a 2 Print
Written by Stanislav Berton   
Saturday, 07 July 2007 09:54

Pod tímto titulem zverejnily sydneyské Noviny recenzi Milana Hulíka o nové knize Jirího Šolce Po boku prezidenta (3. 3. 2008). Hulík uvažuje o tom, kdo rozkázal atentát na Heydricha, zda Edvard Beneš, prezident cs. zahranicní vlády, anebo generál František Moravec, šéf cs. zpravodajcu v Londýne behem 2. svetové války. Hulík se na konci recenze táže: "Proc ale šéf zpravodajské služby, který navíc vedel, že o celé akci Anthropoid (atentát na Heydricha) existuje písemná dokumentace a v dobe psaní pametí i desítky svedku, celou akci tak zastíral a uvedl o ní tolik falešných údaju.To nemohla být ztráta pameti, vždyt jinak jsou jeho pameti presné. Nemuže to ani vysvetlit úmysl odvést pozornost od své osoby, od odpovednosti za stovky (ve skutecnosti pres tri tisíce, SB) zavraždených v heydrichiáde se prece "zprostil" tvrzením, že rozkaz vydal prezident Beneš. A tak na konci naší úvahy zustává jedno velké PROC. Najde pro to nekdo vysvetlení?"

Na tuto otázku mohu odpovědět ANO. Koncem sedmdesátých let minulého století jsem spolu s kpt. Oldřichem Pelcem (paraskupina Potash) zahájil bádání o atentátu a Ladislavu Vaňkovi-Jindrovi. Náčrt úvodní kapitoly naší studie jsem poslal Josefu Škvoreckému do Kanady a paní Vlastě Moravcové, vdově po generálovi, do Washingtonu. 3. prosince 1980 nás vyhledal major Herbert Naylor, původním jménem Němec. Přijel z Ameriky. Přišel nejprve do mého obchodu s bižuterií. Řekl mi, že paní Moravcová, a její dcera Hana Disherová, byly velice rozrušeny obsahem náčrtu, ve které jsme upozornili na řadu nesrovnalostí ve Špiónu, jemuž nevěřili, 68 Publishers, 1977 (nadále Špión). Němec se představil jako bývalý člen Moravcovy zpravodajské skupiny v Německu a Rakousku (Podle Jiřího Šolce vykonával (po únoru 1948) funkci vedoucího obranného oddělení štábu gen. Moravce, krycí jméno Brown, Ve službách prezidenta, 1994). Byl zasvěcen do jednání o útěku Rudolfa Slánského, generálního sekretáře KSČ, do západního Německa. Zavedl jsem ho k Pelcům. Pelc zkritizoval Moravcovy paměti po vojensku. Rázně a řízně, bez diplomatických rukaviček. Rozhodl se později napsat vlastní studii, plné dohadů a nepodložených tvrzení, které bych nepodepsal. Pravděpodobnost není pravda. Pelc vydal knihu pod titulem Parašutisté v akci, Mnichov, 1987. Jiří Šolc ji podrobil ostré kritice v knize Nás nikdo nezastaví, 1992.

Major Němec nám vysvětlil, jak vlastně vznikl Špión. Na sklonku 1963 měl dr Jaroslav Drábek přednášku o domácím odboji pro Společnost pro vědu a umění (SVU) ve Washingtoně. Prohlásil, že vykonání atentátu na Heydricha bylo nemoudré. Díky zlovůli (Použití tohoto výrazu Drábek písemně popřel, SB) jednoho člověka přišlo o život mnoho lidí. Drábek vyslovil přesvědčení, že atentát zorganizoval Moravec v zájmu britské tajné zpravodajské služby SIS, neboť Edvard Beneš mu řekl krátce po osvobození v květnu 1945, že mu o připravovaném atentátu nebylo nic předem známo! V delegaci domácího odboje byli tehdy mimo Drábka, Arnošt Heidrich, dr. Jan Jína, docent dr.Vladimír Krajina a Ladislav Vaněk-Jindra a několik dalších činitelů. Dr Prokop Drtina představil Vaňka prezidentovi - včetně jména Jindra. Beneš řekl: "Pane kolego, Vám bych chtěl zdůraznit, že jsem o atentátu nevěděl" (Dopis L.Vaňka autorovi, dne 7. října 1982).

Beneš poprve zapřel rozhodující podíl na atentátu v rozhovoru s ministrem zahraniční vlády dr Hubertem Ripkou, 27. června 1942. Řekl Ripkovi: "Můžeme s klidným svědomím tvrdit, že odsud z Londýna nikdo nedával žádné instrukce, aby byl proveden atentát na Heydricha. Prezident přirozeně nechce a nemá zájem aby věděl všechno, co dělá naše Inteligence Service, ale v daném případě výslovně se ptal Moravce a ten se mu zapřísáhl, že podobnou instrukci žádnému parašutistovi nedával. Prezident měl přímý dojem, že Moravec mluvil pravdu" (Šolc Nás nikdo nezastaví).

Beneš a Moravec byli výborne sehraní "spríseženci". Dovedli mistrne zapírat skutecnost, když to bylo v zájmu politické a zpravodajské cinnosti. Podobnou komedii predvedli pred Janem Masarykem v prípade Milci Majerové, milenky dr Milana Hodži a internaci protibenešovské opozice (o tom ve Špiónu). Beneš zaprel, podle vzpomínky Laco Novomeského, vedomost o plánu zaútocit na Heydricha také clenum delegace Slovenského národního povstání, která priletela do Londýna na konci 1944 (Gustav Husák Svedectví o slovenském národním povstání, 1974). Z pametí Drtiny víme, že Beneš o pripravovaném atentátu urcite vedel p r e d 27. kvetnem 1942 (Ceskoslovensko-muj osud, 1982).

Na prednášce Drábka byli mezi prítomnými také paní Moravcova a dr Evžen Koeppl. Ti na generála naléhali, aby na Drábkovo obvinení odpovedel, a rekl, jak to opravdu bylo. Moravec, po nedlouhém váhání, prišel poprve, poprve na verejnost se svou zprávou 7. února 1964. Rekl mj., že atentát byl nápadem, a rozkazem Edvarda Beneše, který težce nesl, že domácí odboj nebyl schopen uskutecnit akce, které by mely mezinárodní ohlas. Krátce na to udelal Drábek další prednášku. Použil v ní zvukovou pásku od Krajiny, který potvrdil, že mu Beneš po válce osobne rekl, že o pripravovaném atentátu nevedel. Krajinovo prohlášení vyvolalo vzrušenou debatu. Koeppl navrhl, aby se o problému, kdo rozkázal atentát, debatovalo v ušším kruhu.

U Koepplu byli 19. cervna 1964 prítomní: Moravec, Drábek, Heidrich, generál Sergej Ingr, dr. Juraj Slávik, dr. J. G. Polach, dr. Ješina, dr. Ladislav Feierabend a H. Nemec. Drábek opakoval presvedcení, že rozkaz k atentátu vydal Moravec. Vytkl generálovi, že se k cinnosti domácího odboje choval povýšene, "odbyl jej mávnutím ruky." Podle neho "nikdo v zahranicí nemá právo hazardovat s osudem národa". Slávik, ministra vnitra v exilové vláde (ostatní clenové Benešovy zahranicní vlády - s výjimkou Ingra, ministra obrany - nemeli o akci na Heydricha sebemenší ponetí!) - rekl, že ho Beneš zasvetil do príprav atentátu. Zduraznil, že "pujde akci ceskoslovenskou, že ji uskutecní Cech a Slovák". Beneš ocekával, že se bude v budoucnosti klást otázka, zda atentát stál za to. Velmi podrobne vyložil Slávikovi, proc velké obeti byly bezpodmínecne nutné pro ceskoslovenskou zahranicní pozici.

Heidrich se zmínil o své depeši do Londýna v kvetnu 1942, známé jako "Úvod vytušil". Chtel zjistit, zda rozkaz vydal prezident anebo zda jednal Moravec na vlastní pest. Nekdo se otázal na cinnost Jindry. Generál odpovedel, že mu to jméno nic neríká ( Na muj dotaz, proc ve Špiónu není o depeši "Na prání Jindry" žádná zmínka, paní Disherová odpovedela, že v písemnostech svého otce o ni nic nenašla. Nemohla. Dnes víme, že tzv. protestní depeše "Na prání Jindry" do Londýna neprišla. Vanek-Jindra v této záležitosti po celý život klamal badatele, i verejnost.) Jméno Jindra zrejme vypadlo Moravcovi z fenomenální pameti. Zmínil se o nem nekolikrát npor. Františku Závorkovi pri projednávání úkolu skupiny Antimony (Antonín Tichý Nás živé nedostanou, 1969).


Schuzka se rozešla tak, že jak generál, tak Drábek, trvali na svých stanoviscích. Výše jmenovaní se sešli ješte jednou. Major Nemec se domníval, že pri té príležitosti byla debata nahraná na pásku. Obdržel jsem ji od neho v r. 1982. Po tolika letech byla páska velice špatné technické kvality. Nemec okopíroval jen pasáže, týkající se atentátu na Heydricha. Písemný výtah mne poslal 30. cervence 1982. Na schuzku u Koepplu jsem upozornil ve studii Kdo rozkázal atentát, a proc?, 1982. Poslal jsem soukromé výtisky pred, i po listopadu 1989, archivum a historikum do Ceskoslovenska.

Podle Nemcova sdelení Hana Disherová - "žena v domácnosti - se dostala do financní krize, nebot její mladý manžel necekane zemrel. Mela dve malé deti. Nekdo jí poradil, aby zpracovala anglicky napsané vzpomínky svého otce, že by mohla financne pomoci. Mela k dispozici také generálovu prednášku ve Washingtone pro SVU v r. 1964 a tri koutouce nahrávek debaty u Koepplu. Nutno zduraznit , že v anglickém textu (Master of Spies - The Memoirs of General Moravec, 1975) se nevyskytuje tolik nepresností, jako v ceském textu, na kterém - podle Nemce - spolupracoval Koeppl, predválecný funkcionár Sokola, po dobu války v Dachau, jako rukojmí. Z ceského textu vysvítá, že oba spoluautori neprostudovali tehdejší skrovnou literaturu faktu, napr. knihu Ivanova Nejen cerné uniformy, 1963, a Záverecnou zprávu o atentátu /Die Abschluss Bericht, 1942, uloženou v židovském archivu YIVO, v New Yorku. Podle Nemcova sdelení mel Moravec k dispozici nekolik kapitol z knihy Dušana Hamšíka a Jirího Pražáka Bomba pro Heydricha, 1963, pramen naprosto nespolehlivý. (V materiálech o cinnosti Heinze Pannwitze v Praze (složka Prag betreffend) se nalézá také nemecký preklad Bomby pro Heydricha. Pannwitz napsal na mnoha místech Ha ha! Ha ha!)

Hana Disherová, za války osobní sekretárka svého otce, privezla v r. 1990 do Prahy generálovu archivní pozustalost a povolila Ústrednímu archivu ceské armády udelat kopie (Šolc, c. d.). Proc je ve Špiónu tolik nesprávných údaju by mohla vysvetlit opravdu je ona. Nabídl jsem autorce pripravit seznam nepresností, zejména pokud jde o atentát, aby je odstranila v event. dalších vydáních. Nestál jsem jí za odpoved. Co muže vypátrat amatérský badatel v daleké Austrálii? Mel jsem možnosti, které ceští badatelé nemeli za komunistického režimu. Rozeslal jsem do sveta pres 4000 dopisu. Zachránil jsem pro historiky duležitá svedectví. První jsem verejne odhalil Vanka-Jindru za spolupracovníka s gestapem. Za svého konícka, který mne stál jmení, se nemusím omlouvat.

Nemec prišel ješte jednou do obchodu se rozloucit. Rekl mi, že Pelce a me považuje za vlastence, ale že bych si mel dát pozor a nepsát o Moravcovi príliš kriticky. Prý generál mel po svete stále mnoho prátel, a mohlo by se mne stát neco nepríjemného. Napsal jsem o této jemné výhružce Škvoreckému, aby byla zamapovaná stopa, kdyby me náhodou prejelo auto. Nedal jsem se odradit. Nemec se pozdeji písemne omluvil za "nedorozumení" pri našem loucení. Dal mne k dispozici adresy, doklady a informace. Byli jsme v obcasném písemném styku až do jeho smrti v r. 2001.

Drábek byl po celý život presvedcený, že atentát byl hazardním nápadem Moravce, aby si zvýšil prestiž u britské SIS. V tom smyslu mne dvakrát napsal, a hovoril v Torontu, 24. dubna 1977 (Zvukový záznam jsem dostal od Mirko Janecka.). Názory na celou problematiku heydrichiady a její desivé krvavé následky (Drábek cituje Krajinuv odhad pocet obetí mezi ctyriceti až padesáti tisíci! Pro zajímavost: za 1. svetové války T. G. Masaryk odhadl pocet obetí rakouské perzekuce na šedesát tisíc.) ) zverejnil ve studii The Assassination of Reinhard Heydrich: A Re-evaluation, sborník SVU, Czechoslovakia Past and Present, 1968. Drábek, a výše uvedení delegáti domácího odboje, se nechteli smírit se skutecností, že jim prezident - ve "vyšším zájmu" - lhal do ocí. Beneš, jak jsme se z poválecného rozhovoru s Ivanem Herbenem, rozeznával pravdu historickou a pravdu politickou (Herbenuv dopis v príloze pametí L. Feierabenda).

Novou knihu Jirího Šolce Po boku prezidenta jsem objednal. Jakmile obdržím kopii napíši pokracování tohoto clánku. Mám v knihovne jeho studii o Moravcove soukromém složitém živote a zpravodajské cinnosti Ve službách prezidenta, 1984. Kdyby paní Moravcová precetla Šolcovu knihu, pravdepodobne by dostala srdecní záchvat. Co si asi o knize myslí Hana Disherová? Ve srovnání se Šolcem byla naše kapitolka úplné nevinátko. Jsem zvedavý, proc Šolc zmenil název studie. Moravec od pocátku kariéry Benešovi verne sloužil (Pravdepodobne na Benešovo prání oznacil v r. 1935 armádního generála Lva Prchalu za nemeckého špióna (Šolc, c. d.). Prchala mne rekl v Londýne, že žádal spojenectví s Polskem, vyzbrojení polské armády, a vybudování pevností na linii ceského obyvatelstva. Takový strategický požadavek se Benešovi nelíbil.) Nevdek svetem opravdu vládne. Koncem 1944 Beneš, na nátlak komunistu, hodil Moravce pres palubu! Moravec nestál Benešovi po boku. Benešovi nikdo nikdy nestál po boku. Byl samovládce v masce demokrata. Kanclér Jaromír Smutný ho nazval "Macchiavellim 20. století".

Hulík došel na základe Šolcovi knihy k názoru, že " rozkaz k atentátu vydal o své újme a na svoji zodpovednost (ale také ze své pravomoci) šéf naší zpravdodajské služby ve Velké Británii, generál František Moravec". Šolc napsal na strane 158. (c. d.) : "Prímých písemných dokladu o podílu prezidenta Beneše na príprave operace Anthropoid není, nebo alespon zatím nebyly nalezeny". Prohlášení J. Slávika na schuzce u Koepplu není ochoten vzít na vedomí. Všechno musí být cerné na bílém. V historickém bádání vládne jedna jediná jistota: nic není jisté. Pravda, když se jí bez zaujatosti pomuže, eventálne vyjde na svetlo boží.

Písemné doklady o podílu Beneše nalezeny b y l y - možná práve Šolcem - v tajných materiálech z Benešova válecného trezoru. Beneš o plánovaném atentátu vedel. Vlastní rukou se usvedcuje, že dal Gabcíkovi a Kubišovi rozkaz zaútocit na Heydricha. Gabcík rekl pri loucení s Benešem, který podle Moravce slzel: "Pane prezidente, my to pro Vás udeláme". To byl zrejme duvod, proc byl Gabcík pozván Benešem a paní Hanou 15. ledna 1942 na caj. V Anglii byly tisíce cs. vojáku všech zbraní. Byl Gabcík opravdu vybraný jen tak náhodickou? Beneš prijal Gabcíka a Kubiše pred odletem do Cech. To potvrzuje deník Benešova tajemníka dr Edvarda Táborského, ze dne 22. cervna 1942 (Sdelení Táborského autorovi, 16. listopadu 1980.)

Nová studie Jirího Šolce Po boku prezidenta (2007) je dílo prukopnické. Pojednává obšírne o historii cs. zpravodajské služby. Autor obetoval této práci mnoho let života. V posledních devatenácti letech vydal devatenáct knih, vše o vojenské historii. Jeho znalosti o cinnosti parašutistu behem 2. svetové války, ze Západu i z Východu, jsou encyklopedické. Pokud jde o atentát Šolcova nejobšírnejší studie vyšla pod titulem Prijdeme za svítání, 2005. V knize Po boku prezidenta v této záležitosti témer doslova opakuje údaje a osobní názory ze studie Ve službách prezidenta, 1994. Šolc (Plk. v. v., PhDr., dlouholetý badatel ve Vojenském historickém ústavu.) nemá príliš velkou duveru v pametníky, jejichž "svedectví po padesáti a více letech nepovažuje za pramen" (Jirí Šolc v rozhovoru s Karlem Kroupou (Národní osvobození, 14. srpna 2008.). Po tolika letech studia jsou jeho odborné znalostí široké a hluboké, pres to se nekdy neubrání osobne zaujatým výkladum.
V prípade protestu domácího odboje proti atentátu Šolc tvrdí, že svedectví dr. Antonína Srby, dr. Leopolda Chmely, dr. Arnošta Heidricha (Heidrich nemel univerzitní vzdelání, SB.) a doc. Vladimíra Krajiny nejsou "nicím nežli jejich vlastním tvrzením".
Opatrný badatel verí pametníkum, jako bavorský král Ludvík - ale málo. Pravdivost záznamu Arnošta Heidricha o vyjednávání s Ladislavem Vankem-Jindrou ( Historie a vojenství, 3/1993, s poznámkami dr. Jana Nemecka.), se dá potvrdit nejen vytežením zrnek pravdy z Vankových vybájených "vzpomínek", ale také depešemi mezi Londýnem a parašutistickou vysílackou "Libuší", i záznamem plk. Jaroslava Plasse Moje cinnost za okupace z r. 1945, kterou jsem získal od paní Marty Plassové. Plass navázal ku konci 1941spojení s Vankem od nehož "donesl první zprávu o pristání parašutistu z Anglie" Arnoštu Heidrichovi.



Na nekteré nesrovnalosti ve svedectvích pametníku jsem upozornil ve svých cláncích a studiích. To potvrzuje poznámka c. 141. Jirího Šolce v knize Prijdeme za svítání: "Nároky príslušníku odboje na údajné autorství varovných depeší se staly predmetem zájmu, studia, houževnaté badatelské cinnosti a obsáhlé korespondence Stanislava Bertona-Brzobohatého z Austrálie, který je zdokumentoval a vlastním nákladem publikoval jako "Depeše na prání JINDRY v záležitosti atentátu na Reinharda Heydricha", Roseville 1987. Jeho zásluhou se tak ješte pred politickým prevratem v Ceskoslovensku dostala tato studie do rukou historiku a nekterých institucí v CSR, jako soucást širšího zájmu S. Bertona poukázat na falešná svedectví ve veci vlastního podílu prof. Ladislava Vanka-Jindry na prípravách atentátu".
Ceský preklad záznamu H. Pannwitze o atentátu propašoval tajným kanálem do CSR dr. Vilém Precan. Ve slovenské verzi byl rychle strcený neznámou osobou do kapsy J. Šolce, u príležitosti vzpomínky na boj parašutistu v chrámu sv. Cyrila a Metodeje, pred listopadem 1989. Šolc, jak mne rekl v r. 1994, si nebyl jistý autenticností Pannwitzových vzpomínek.

Šolc se nemuže smírit s možností, že atentát mohl podnítit prezident zahranicní vlády dr. E. Beneš. V jeho studiích je uvedeno nekolik možností o autorství rozkazu. Nejprve se dovídáme, že to byl "nepochybne Beneš, kdo inspiroval po návratu z USA (do Londýna na jare 1939, SB.) plk. Františka Moravce k pokusu vytvorit ve vlasti sabotážní a teroristickou organizaci PERUN". Na jiném míste cteme: " Generál S. Ingr patril nepochybne k prvním autorum myšlenky na provedení atentátu z ríjna 1941, ale proti stanovisku prezidenta by nešel v žádném prípade." O atentátu nakonec rozhodl Moravec - za zády Beneše, i Ingra, který "prenesl politickou odpovednost na oba parašutisty, t. j. Gabcíka a Kubiše (Prijdeme za svítání, s. 143.). Pro jistotu Šolc pripouští:" Ale nemyslíme si, že dr. Beneš byl v tomto prípade (Operace ANTHROPOID, SB.) zcela uprimný. Je málo pravdepodobné, že by nebyl zasvecen do puvodního cíle a podstaty operace ANTHROPOID, proti cemuž sám spontánne protestoval a její provedení zpochybnil hned na zacátku".
Šolc, aby oduvodnil své názory, zpochybnuje údaje stojící v protikladu k jeho hlavní tezi o nulové zodpovednosti E. Beneše za atentát. Snaží se na príklad znehodnotit výpisky z deníku prezidentova tajemníka dr. Edvarda Táborského, které jsem první zverejnil ve studii Kdo rozkázal atentát a proc, 1987. Táborský si 18. cervna 1942, poté co Himmler vydal detailní zprávu o dopadení parašutistu, vzpomnel na neohlášenou návštevu dvou mužu u Beneše, v doprovodu plk. F. Moravce, který prohodil:" Jedou na dalekou cestu a jdou se s prezidentem rozloucit" (Sdelení od dr. Táborského 20. ledna 1979 a 16. listopadu 1980. Jde o záznamy v III. tehdy nezverejneném dílu deníku.).

Táborský navštívil po listopadu 1989 Prahu. Rekl Šolcovi, že si na takovou audienci nepamatuje. Zrejme mu vypadla z pameti. To možno u staršího pána pochopit. Záznamy do deníku napsal v r. 1942, tedy za pameti sveží. Šolc oznacuje návštevu parašutistu u prezidenta za Pannwitzovu smyšlenku (Heinz Pannwitz Atentát na Heydricha. Originál vyšel ve Vierteljahrhefte fuer Zeitgeschichte v r. 1985, s mými poznámkami. Muj ceský preklad vyšel jako príloha ve studii Jaroslava Pospíšila Hyeny, 1996. Anglický preklad jsem poslal historikum a archivum v Evrope a v USA.): "Vznikla úcelove, aby byla potvrzena Benešova úcast na akci a kompromitovaná jeho osoba" (Prijdeme za svítání, s.107.). O prijetí Benešem se Gabcík sveril své milence Marii Malinové. Pannwitz získal tuto informaci pri výslechu Malinové a u soudu s duchovními chrámu sv. Cyrila a Metodeje a pomocníky parašutistu, pocátkem zárí 1942. Byl prísedícím zvláštního soudu gestapa.
Šolc tvrdí, že prezident prijal pred odletem do Cech jen jednoho parašutistu - Otmara Riedla (Operace BENJANIN. Riedl byl vysazený 16. dubna 1941 - v Rakousku! SB.), což neodpovídá skutecnosti. Beneš prijal pred odletem do vlasti také skupinu ANTIMONY (vysazenou 24. ríjna 1942, Jirí Šolc Bylo málo mužu, 1990, s. 115. SB.).

Není pravda, že clenové ÚVODU meli silné námitky proti atentátu. Jak Heidrich, tak Krajina vyslovili souhlas s likvidací Heydricha, bude-li to v politickém zájmu Ceskoslovenska. Jenom Vanek-Jindra trval na stanovisku o nevhodnosti a predcasnosti atentátu v dobe, kde nemecké armády nebyly zdaleka na konci svých sil. Vankovi se podarilo premluvit kpt. Alfreda Bartoše, velitele SILVER A, aby zasáhl do textu, pripraveném Heidrichem a schváleném Krajinou. Bartoš o své újme zmenil Heidrichuv souhlas - v protest!

Šolc nevzal na vedomí zprávu o schuzce u Koepplu ve Washingtone v r. 1964, kde dr. Juraj Slávik prohlásil, že ho Beneš zasvetil do p r í p r a v atentátu.
Pochybuje o sdelení britského Ministerstva obrany nemeckému autorovi: "Možno predpokládat, že Beneš jako hlava cs. vlády v exilu prišel s myšlenkou atentátu a že role SOE (Správa pro zvláštní operace) byla omezena na výcvik a dopravu parašutistu" ( Guenther Deschner Reinhard Heydrich - Statthalter der totalen Macht, 1977. Autor napsal, že tuto informaci dostal od Ministerstva obrany. Snažil jsem se sdelení overit. 14. cervence 1982 jsem dostal dopis od Air Commodora H. A. Proberta, reditele historické sekce britského letectva: "Ministerstvo obrany n e m á historicko-badatelské oddelení". Vyslovil názor, že pravdepodobným pramenem by mohlo být Foreign Office (Ministerstvo zahranicí). --- Napsal jsem v této veci G. Deschnerovi, ale neodpovedel, jako nekolik dalších profesionálních historiku, které jsem si dovolil, já, pouhý amatér, upozornit na nepresné údaje v jejich písemnostech.).
Šolc nebere za bernou minci ani prohlášení Sira Petra Wilkinsona, v letech 1941- 42 stycného dustojníka mezi SOE a cs. zpravodajce: " Na zacátku ríjna 1941 prezident Beneš informoval SOE prostrednictvím plukovníka Moravce o úmyslu zaútocit na Heydricha. Z našeho pohledu to byla ciste politická operace. Tento názor jsme Benešovi sdelili s tím, že neco takového doporucit nemužeme. Podle nás to byla jeho vec, jestli chce tuto akci podniknout. Beneš nás posléze požádal, abychom zajistili mužum povereným tuto akci vykonat dopravu do Protektorátu... Už samotný cíl akce byl podle našeho názoru otevrenou vecí. Nemusel to být Heydrich, ale jak se jeden cas skutecne plánovalo, mohl jím být ministr osvety v protektorátní vláde Emanuel Moravec. Nic jsme nepovažovali za hotové..." ( Wilkinson v rozhovoru s Janem Kaplanem, Mladá fronta dnes, 18. dubna 1992. Je pravdepodobné, že Wilkinson byl "briefed" (instruován) Foreign Office.
Wilkinsonova zmínka o Emanuelu Moravcovi je zajímavá. Zapadá do clánku Zdenka Kordiny General Ingr and the Assassination of Reinhard Heydrich, On All Fronts, SVU. Sborník vzpomínek na cs. bojovníky za svobodu na všech frontách 2. svetové války (Kopii clánku mne poslal H. Nemec. Bohužel neuvedl datum vydání.). Kordina se dobre znal s generálem Ingrem. V letech 1939-40 byl Ingrovým šifrantem v Paríži. Od r. 1951 se obcas setkávali v New Yorku a ve Washingtone. Na jedné schuzce se Ingra dotázal, jak mohl "tak zkušený zpravodaj" Moravec plánovat útok na Heydricha. Ingr, trpící tehdy zvýšeným krevním tlakem, zrudl na obliceji a prohlásil: "Moravec nikdy nerozkázal atentát na Heydricha. Zajdete k nemu, at Vám to vysvetlí". F. Moravec napsal ve Špiónu, že generál Ingr "celou akci (ANTHROPOIDU, SB.) neznal a nebyl zasvecen do všech jejich stránek". Komu možno verit? Ingr rekl Kordinovi, že v ríjnu 1941 bylo rozhodnuto o zlikvidování Emanuela Moravce, jako varování jiným kolaborantum s nacistickými okupanty. Byl ujištený, že oba parašutisté dostali instrukce vyhýbat se útokum na nemecké funkcionáre. Pri výcviku stríleli do terce s fotkou obliceje Emanuela Moravce.

Atentát na E. Moravce dostala za úkol skupina TIN, vysazená 29. dubna 1941. Úkol se nezdaril. Také skupina IRON mela jít v r. 1944 na Moravce. Nebyla vysazena. E. Moravec se zastrelil 5. kvetna 1945.

Zdá se, že plk. F. Moravec generálu Sergejovi Ingrovi, svému nadrazené, zatajil duležité detaily, anebo ho jaksepatrí obalamutil. Anebo se Ingr zmýlil? Komu možno verit? Mezi obema muži panovala hluboká neduvera od zárí 1938. Moravec, podle kanclére Smutného, byl oddaný Benešovi na 150%. Ingr byl mezi generály, kterí pocátkem ríjna 1938 plánovali bránit celistvost republiky vojenským odporem - za každou cenu, i proti stanovisku prezidenta a cs. vlády, kterí prijali protiústavne Mnichovský diktát.

Na pocátku zárí 1939 Beneš a Moravec - bez souhlasu Ingra, tehdy pusobícího v Paríži - vyhoveli žádosti britské SIS vyvolat povstání v bývalém Ceskoslovensku, aby se pomohlo Wehrmachtem napadenému Polsku. Beneš s požadavkem - po znacném zdráhání - souhlasil, za podmínky, že bude uznán britskou vládou za vudce cs. vlády v exilu. Clovek musí mít hodnou dávku cynismu k pochopení Benešova souhlasu s práním britské vlády, která tak "hanebne" (slovy J. Šolce) znemožnila vojenskou obranu CSR v zárí 1938. Opravdu nekdo veril v Londýne, že by Ceši, demoralizovaní mnichovskou zradou a kapitulací, beze zbraní, bez pevností, šli s nadšením do beznadejného povstání? V ceských zemích bylo tehdy kolem pul miliónu vojáku Wehrmachtu a SS. Riskantní rozkaz byl - na štestí! - odvolaný 17. zárí 1939, po vpádu Rudé armády do zad urputne se bránícím Polákum.

Kordina se také otázal generála Ingra, zda došla do Londýna depeše proti atentátu, a jaká byla odpoved. Ingr rekl, že plk. Moravec mu prinesl jednu depeši, rozšifrovanou 12. kvetna 1942 (V 1. cásti clánku zmínena depeše "ÚVOD vytušil...). Moravec s rozpaky vysvetlil, co zaprícinilo zmenu cíle. Ingr tehdy napsal v prísném vojenském stylu: "At plní rozkazy."
Ingrovi selhala pamet. V polovine kvetna 1942 byl v Kahýre, na ceste do Sovetského svazu. Moravec mu poslal 13. kvetna depeši, sdelující: " Z domova prišla zpráva, že teroristická akce, o níž jsi informován, vstupuje do stadia konkrétního". Protože nebyla uvedena jména Ingr se mohl domnívat, že Gabcík a Kubiš šli na Emanuela Moravce. Šéf zpravodajcu zamlcel obeznámit Ingra s obavami domácího odboje, upozornujícího na pravdepodobné obrovské nacistické represálie obyvatelstva, a odbojových cinitelu.
Pro Šolce jsou nekteré Moravcovy postoje dukazy, jak umel "obcházet své nadrízené, manipulovat jimi, vnucovat jim svá vlastní rešení a rozhodnutí a stavet je pred hotovou vec. Dokázal postupovat samostatne za zády gen. Ingra i prezidenta Beneše".
Ne pri každé príležitosti. Jak bylo uvedeno v 1. cásti clánku Beneš zaprel nekolikrát vedomost o plánu likvidovat Heydricha. Atentát mel být puvodne provedený k výrocí vzniku CSR 28. ríjna 1941. Mel podnítit národní povstání! Z ruzných duvodu byl odložený. Šolc mel možnost prostudovat deník majora Karla Palecka, velitele parašutistu, v nemž našel následující záznam: "7. X. (1941) Svoboda se hlásí nemocen (Mel jít puvodne s Gabcíkem, SB.) Je prý velmi rozbitý. Gabcík jede zkoušet sám. Posíláme za šéfem, jelikož je to cára pres rozpocet. Gabcík navrhuje rotmistra Kubiše - také jsem jej vybíral... Odpoledne šéf (Moravec) prišel, že je to stornováno. Bez dohody s domovem to nechce Beneš delat, kdyby to prasklo, že to delal Londýn, mohli by Nemci postrílet více lidí a ríci rozhlasem, že je to odpoved Londýnu..." Benešova dojímavá starost je zajímavá. V hovoru o predpokládádaných ztrátách v plánovaném povstání v r. zárí 1939, poznamenal: "... i když podnik bude stát 20. 000 lidí, nebude to tolik, kolik bychom ztratili, kdybychom šli loni na podzim do války" (Jirí Šolc Podpalte Ceskoslovensko Operace PERUN, 1991, s. 53.). Beneš nenapsal o svém souhlasu s povstáním v Pametech ani rádku!

Pro zajímavost: britský tisk, bezpochyby na prání SIS a plk. F. Moravce, zacal pocátkem zárí 1939 zverejnovat novinárské kachny o povstání v Cechách. Nic nového pod sluncem. Na pocátku srpna 1914 byl americký tisk zaplavený zprávami o krvave potlacené revoluci v Praze. "The Moldau is red with Czech blood" (Vltava zrudla ceskou krví), hlásaly palcové tituly novin. Masaryk, Kramár a Klofác prý padli za obet masakrum.
Jak napsal rímský klasik: V každé válce je první obetí - pravda.
S nevšední taktikou prolévání ceské krve za ceskou svobodu prišel první na verejnost dr. Lev Borský na sjezdu Strany státoprávne pokrokové v kvetnu 1914. Prohlásil, že v prípade konflagrace "chce úmyslne vyvolati u nás perzekuci za dvojím úcelem: jednak vzbuditi touto perzekucí ceský národ, jednak vynutit zájem Dohody na ceské otázce"...Ve vzrušené debate o provokacní taktice byl ucinen dotaz na dr. E. Beneše, kdy presne pocítá s vypuknutím války. Odvetil, že na jare 1915, "Bylo by predcasné vyvolat perzekuci dríve, než je vhodný cas" (Lev Borský Znovudobytí samostatnosti, 1928.). Za vhodný cas považoval Beneš jaro 1916, kdy poslal do Prahy vzkazy o " nezbytné potrebe zpráv o perzekuci" (Edvard Beneš Svetová válka a naše revoluce, 1928.).
Podobné tajné vzkazy posílal do Prahy v 1. svetové válce profesor Tomáš G. Masaryk. 18. února 1915 oznámil MAFFII, že "Cechové jsou v cizine neznámí". Upozornil domácí odboj na nutnost nejaké akce proti Rakousku, která by mu umožnila vystoupit verejne za hranicemi. 21. brezna opet požádal MAFFII o akci proti Rakousku, nebot "jsme v cizine neznámí hanebne". Clenové domácího odboje váhali vyvolat revoltu proti rakouské vláde. Obávali se, že by do konfliktu mohlo zasáhnout Nemecko. Byli prozíraví. Ríšská armáda plánovala v prípade protirakouského povstání okupaci ceských zemí.

V poznámce pod carou c. 242. Šolc vyslovuje domnenku: "Zrejme na základe prezidentova stanoviska (ze 7. ríjna 1941, jak uvedeno výše, SB.) v textu úkolu pro ANTHROPOID již Heydrichovo jméno nevyskytuje." Gabcík a Kubiš podepsali 1. prosince 1941 úkol, v nemž slíbili provést " nejakou sabotážní nebo teroristickou akci tak úcinnou, aby mela patricný ohlas jak doma, tak za hranicemi Ceskoslovenské republiky". Slova "patricný ohlas..." se nalézají v nekolika poselstvích Beneše do vlasti a v úkolech dalších paraskupin.
Gabcík a Kubiš byli speciálne vycvicení dustojníky SOE k napadení automobilu. Vedeli, že šli na Heydricha. Slíbili dustojníkum SOE, že neopustí místo atentátu dokud nebudou jistí Heydrichovou smrtí, i kdyby meli v akci padnout. Nemuseli se až v Praze rozhodnout, koho zlikvidují. Jejich úkol dokazuje "Top secret" dokument z archivu SOE: "OPERATION ANTHROPOID --- "The object of the operation is the assassination of Herr Heydrich, the German Protector in Czechoslovakia...(Cílem operace je atentát na pana Heydricha, nemeckého protektora v Ceskoslovensku."). Hlášení je podepsáno kapitánem Heskethem Pritchardem, 22. ledna 1942. (Public Record Office, HS 4/39.) V hlavním štábu SOE na Baker Street v Londýne ocekávali atentát na Heydricha. To mne písemne sdelil dustojník, na štábu SOE tehdy pusobící.

František Šafarík, bývalý žák Jana Zelenky-Hajského, hlavního ubytovatele parašutistu v Praze, prohlásil 13. zárí 1945 v kancelárí MNO: "Tesne pred zimou v r. 1941 prišel ke mne pan Zelenka, ucitel, krycí jméno Hajský a požádal me o spolupráci, která spocívala v tom, že pripravuje odstranení Heydrichovo, a že mne k tomu nutne potrebuje (Šafarík byl zamestnaný na Hrade. Jako nábytkár mel prístup i do Heydrichova bytu. Znal Heydrichovu denní rutinu. Provedl Gabcíka a Kubiše nádvorími Hradu. SB.). Rekl mne, že prijdou, event. priletí dva parašutisté, kterí tento úkol provedou".


Pokud jde o atentát na Heydricha Kordina se od generála Moravce v r. 1953 moc nedozvedel. Moravec zduraznil, že poslání parašutistu do vlasti bylo ospravedlneno nemeckým terorem. Pokud šlo o ztráty Moravec rekl:" Strom svobody musí být zaléván krví".
Šolc píše na strane 215. :"Prímých písemných dukazu o podílu prezidenta Beneše na príprave operace ANTHROPOID není, nebo alespon zatím nebyly nalezeny". To je pozoruhodné, protože to byl práve Šolc, který objevil nesmírne duležitou zprávu z 5. brezna 1942, od vysílacky "Libuše" (Paraskupina SILVER A.). Dokazuje nade vší pochybnost Benešovuv rozhodující podíl v této záležitosti. Obycejné zprávy z domova bývaly v patricných složkách ukládané v kabinetech londýnské zpravodajské skupiny, "Tajné" šly do Moravcova trezoru. Zachovaly se - k nesmírné radosti badatelu ! - v Benešove archivu.

Beneš a Moravec meli monopol na rádiové spojení s vysílackami vojenského a civilního domácího odboje, samozrejme i parašutistických skupin. Moravec po rozšifrování zprávy redakcne upravil, neco ubral, neco pridal, a predal Benešovi, s nímž byl v denním styku. Moravec predával zprávy, týkající se zájmu V. Británie SIS a SOE. O co by mohl mít zájem Sovetský svaz predával sovetským zpravoda
Pokud jde o atentát na Heydricha Kordina se od generála Moravce v r. 1953 moc nedozvedel. Moravec zduraznil, že poslání parašutistu do vlasti bylo ospravedlneno nemeckým terorem. Pokud šlo o ztráty Moravec rekl:" Strom svobody musí být zaléván krví".
Šolc píše na strane 215. :"Prímých písemných dukazu o podílu prezidenta Beneše na príprave operace ANTHROPOID není, nebo alespon zatím nebyly nalezeny". To je pozoruhodné, protože to byl práve Šolc, který objevil nesmírne duležitou zprávu z 5. brezna 1942, od vysílacky "Libuše" (Paraskupina SILVER A.). Dokazuje nade vší pochybnost Benešovuv rozhodující podíl v této záležitosti. Obycejné zprávy z domova bývaly v patricných složkách ukládané v kabinetech londýnské zpravodajské skupiny, "Tajné" šly do Moravcova trezoru. Zachovaly se - k nesmírné radosti badatelu ! - v Benešove archivu.

Beneš a Moravec meli monopol na rádiové spojení s vysílackami vojenského a civilního domácího odboje, samozrejme i parašutistických skupin. Moravec po rozšifrování zprávy redakcne upravil, neco ubral, neco pridal, a predal Benešovi, s nímž byl v denním styku. Moravec predával zprávy, týkající se zájmu V. Británie SIS a SOE. O co by mohl mít zájem Sovetský svaz predával sovetským zpravodajcum v Londýne. Beneš Moravcovy verze upravoval podle potreby dne a taktiky. Zredigované zprávy politického a vojenského významu byly predávané prostrednictvím Roberta Bruce Lockharta prímo Winstonu Churchillovi, britskému ministerskému predsedovi a Anthony Edenovi, ministru zahranicí. Beneš nosil duležité zprávy z domova osobne na Foreign Office, zejména ty, v nichž byl Háchou, Eliášem, ÚVODEM a jinými odbojovými skupina uznávaný vudcem zahranicní osvobozovací akce. Beneš predával zprávy také sovetskému velvyslanci v Londýne, a to i p r e d napadením SSSR Nemeckem (Ivan M. Majskij Velvyslancem v Londýne, 1967.)!
Smutný zaznamenal jednu z denních zpravodajských porad: 7. brezna 1941 prinesl plk. Moravec Benešovi zprávy od agenta "A. 54". Hlásil: obsazení Jugoslávie nebylo predvídané (Stalo se, SB.), dojde k ofensivní akci proti Turecku (Nestalo se, SB.), dojde k nemeckému útoku na Gibraltar (Nestalo se, SB.), dojde k invazi na V. Británii (Nestalo se, SB.). Beneš výše uvedeným zprávám neveril. Otázal se Moravce: "Považujete tyto zprávy za správné nebo to muže býti soucást bluffu nastrojeného?" Moravec: "To je absolutne vyloucené. Toto je pramen, který nám dosud predpovedel všechny nemecké akce, a to správne! i co se týce casu m. j. i okupaci Ceskoslovenska. Podle jeho informací se rídí anglický štáb. Je to agent, který vejde do historie!" (Plánovanou okupaci Cesko-Slovenska hlásili z Londýna do Prahy profesor František Dvorník a novinár Dr. Premysl Papírník dva týdny p r e d "A. 54". Pražská vláda zprávám neverila.).
Smutný hovoril s Benešem o zprávách od agenta "A. 54" 8. brezna. Beneš si nemyslel, že "by agent vedome pracoval s našimi se svolením nemeckého štábu, ackoliv ani to nevylucuje. Každou informaci pocházející z tohoto pramene srovnává a používá jí pouze natolik, nakolik se to hodí pro linii, politiku, kterou chce sám podeprít. Proto také predávaje Anglicanum zprávu vždycky podotýká: "dostal jsem, predávám, mohu se mýlit". Smutný poznamenává: Nezáleží vždycky na tom, je-li zpráva pravdivá, ale na jejím využití. Nekdy vymýtí i pravdivé zprávy, když by se nehodily k jeho linii, na druhé strane nezáleží na pravdivosti zprávy, jen když se jí dá podeprít linie, vždycky tak, aby to bylo ve shode s anglickou politikou. ... Moravec sice verí svému pramenu, ale dr. Beneš to hodnotí, jako každou jinou zprávu: "I v prípade že pracuje s námi v souhlasu s vedením (Abwehru, nemecké zpravodajské služby, SB.) tak jeho zprávy mají velkou cenu, protože musí casto ríci veci správne, aby neztratil u nás duvery".
Smutný první upozornil Beneše na to, že v hlášeních od "A. 54" by mohlo jít o podfuk velkého stylu. "Beneš doposud, i když tvrdí dnes opak, to bral seriózne a veril všemu. Teprve ted bude premýšlet. Moravcovi by nemelo smyslu o tom mluvit, bral bych mu iluzi o nejvetším zpravodajském pokladu".
O významu zpravodajství Beneš rekl: "Oni (to je cs. zahranicní vláda, SB.) by meli využívat zpravodajství, odbudou to vtipem (Jan Masaryk), že je Moravec ceský Himmler. Diví se, proc s ním (Moravcem) každý den mluvím. Nechápou, že zpravodajstvím se delá politika a bez nej se nedá vubec nic delat. Oni by se tím meli denne zabývat". (Acta Occupationis, Dokumenty z cs. politiky 1939-1943, 1966, pripravily Libuše Otáhalová a Milada Cervinková, I., dok. c. 134. a 135.) Zahranicní vláda nemela šanci. Beneš a Moravec drželi duležité informace pro sebe. Ministri dostávali jen drobty se stolu informacních lahudek.
Po ztráte pravidelného rádiového spojení s domácím odbojem a parašutisty (Jirí Potucek, radista SILVER A, byl zastrelen ceským cetníkem 2. cervence 1942.), byli Moravcovi zpravodajci více méne odkázáni na vytežování zpráv z tisku a rozhlasu. Smutný zaznamenal, že šéf SIS generál Steward Menzie mel podezrení že Ceši informace "pribarvovali", nebo je v Londýne, podle názoru R. B. Lockharta (Deník, 20. ledna 1943.) vubec falšovali (Detlef Brandes Exil v Londýne 1939-1943, 2003, pozn. 1658.).
jcum v Londýne. Beneš Moravcovy verze upravoval podle potreby dne a taktiky. Zredigované zprávy politického a vojenského významu byly predávané prostrednictvím Roberta Bruce Lockharta prímo Winstonu Churchillovi, britskému ministerskému predsedovi a Anthony Edenovi, ministru zahranicí. Beneš nosil duležité zprávy z domova osobne na Foreign Office, zejména ty, v nichž byl Háchou, Eliášem, ÚVODEM a jinými odbojovými skupina uznávaný vudcem zahranicní osvobozovací akce. Beneš predával zprávy také sovetskému velvyslanci v Londýne, a to i p r e d napadením SSSR Nemeckem (Ivan M. Majskij Velvyslancem v Londýne, 1967.)!
Smutný zaznamenal jednu z denních zpravodajských porad: 7. brezna 1941 prinesl plk. Moravec Benešovi zprávy od agenta "A. 54". Hlásil: obsazení Jugoslávie nebylo predvídané (Stalo se, SB.), dojde k ofensivní akci proti Turecku (Nestalo se, SB.), dojde k nemeckému útoku na Gibraltar (Nestalo se, SB.), dojde k invazi na V. Británii (Nestalo se, SB.). Beneš výše uvedeným zprávám neveril. Otázal se Moravce: "Považujete tyto zprávy za správné nebo to muže býti soucást bluffu nastrojeného?" Moravec: "To je absolutne vyloucené. Toto je pramen, který nám dosud predpovedel všechny nemecké akce, a to správne! i co se týce casu m. j. i okupaci Ceskoslovenska. Podle jeho informací se rídí anglický štáb. Je to agent, který vejde do historie!" (Plánovanou okupaci Cesko-Slovenska hlásili z Londýna do Prahy profesor František Dvorník a novinár Dr. Premysl Papírník dva týdny p r e d "A. 54". Pražská vláda zprávám neverila.).
Smutný hovoril s Benešem o zprávách od agenta "A. 54" 8. brezna. Beneš si nemyslel, že "by agent vedome pracoval s našimi se svolením nemeckého štábu, ackoliv ani to nevylucuje. Každou informaci pocházející z tohoto pramene srovnává a používá jí pouze natolik, nakolik se to hodí pro linii, politiku, kterou chce sám podeprít. Proto také predávaje Anglicanum zprávu vždycky podotýká: "dostal jsem, predávám, mohu se mýlit". Smutný poznamenává: Nezáleží vždycky na tom, je-li zpráva pravdivá, ale na jejím využití. Nekdy vymýtí i pravdivé zprávy, když by se nehodily k jeho linii, na druhé strane nezáleží na pravdivosti zprávy, jen když se jí dá podeprít linie, vždycky tak, aby to bylo ve shode s anglickou politikou. ... Moravec sice verí svému pramenu, ale dr. Beneš to hodnotí, jako každou jinou zprávu: "I v prípade že pracuje s námi v souhlasu s vedením (Abwehru, nemecké zpravodajské služby, SB.) tak jeho zprávy mají velkou cenu, protože musí casto ríci veci správne, aby neztratil u nás duvery".
Smutný první upozornil Beneše na to, že v hlášeních od "A. 54" by mohlo jít o podfuk velkého stylu. "Beneš doposud, i když tvrdí dnes opak, to bral seriózne a veril všemu. Teprve ted bude premýšlet. Moravcovi by nemelo smyslu o tom mluvit, bral bych mu iluzi o nejvetším zpravodajském pokladu".
O významu zpravodajství Beneš rekl: "Oni (to je cs. zahranicní vláda, SB.) by meli využívat zpravodajství, odbydou to vtipem (Jan Masaryk), že je Moravec ceský Himmler. Diví se, proc s ním (Moravcem) každý den mluvím. Nechápou, že zpravodajstvím se delá politika a bez nej se nedá vubec nic delat. Oni by se tím meli denne zabývat". (Acta Occupationis, Dokumenty z cs. politiky 1939-1943, 1966, pripravily Libuše Otáhalová a Milada Cervinková, I., dok. c. 134. a 135.) Zahranicní vláda nemela šanci. Beneš a Moravec drželi duležité informace pro sebe. Ministri dostávali jen drobty se stolu informacních lahudek.
Po ztráte pravidelného rádiového spojení s domácím odbojem a parašutisty (Jirí Potucek, radista SILVER A, byl zastrelen ceským cetníkem 2. cervence 1942.), byli Moravcovi zpravodajci více méne odkázáni na vytežování zpráv z tisku a rozhlasu. Smutný zaznamenal, že šéf SIS generál Steward Menzie mel podezrení že Ceši informace "pribarvovali", nebo je v Londýne, podle názoru R. B. Lockharta (Deník, 20. ledna 1943.) vubec falšovali (Detlef Brandes Exil v Londýne 1939-1943, 2003, pozn. 1658.).

Moravcova verze zprávy z 5. brezna 1942 znela (Benešovy vlastnorucní zásahy do textu kurzívkou):
1. Litvinovova rec a akce anglických parašutistu ve Francii vzbudila u nás zase novou vlnu duvery v jarní akci spojencu (Koncem února 1942 znicili britští parašutisté nemeckou radiolokacní stanici blízko Le Havru, SB.).
2. Spojení se skupinou II. bylo navázáno. Našli jsme ji na udané adrese. V. (Vyskocil=Gabcík, SB.) si pri seskoku poranil nohu, nyní je však vylécen. Skupina bydlí blízsko Prahy, kam se v nejbližších dnech prestehuje.
"Vzkazuje Vám, že všichni clenové skupiny jsou v porádku a pripravují provedení konkrétního úkolu, Vámi jim urceného."
3. Spojení se skupinou I. (Silver B, SB.) bude navázáno v nejbližších dnech, takže spolupráce všech našich trí skupin pujde už zcela systematicky a pravidelne. Sdelují konecne, že jsme se spojili na skupinu lidí, kterí pracují pro Otu (Škpt. Václav Morávek, SB.) a Vlka (Plk. Josef Churavý, SB.) - Beneš "pro Otu a Vlka preškrtl - SB.) už prímo s centrálou. Aby meli doklad o našem poslání Vámi Neduverují a proto -Tato slova Beneš preškrtl, SB.- žádají, aby tuto sobotu t. j. 7. brezna byla ve všech vecerních relacích tato veta: "Svet dobre ví, co jsou nemecké koncentracní tábory a zejména co je tábor Mauthausen a Osvetim u Katovic, kde úpí a také již byla umucena rada ceských lidí. Za tyto ukrutnosti je odpoveden Hitler a jeho spolecníci." Beneš poznamenal: V londýnském rozhlase to bylo 7. brezna provedeno. (Archiv Ústavu T. G. Masaryka, Benešuv archiv, karton 6, radiodepeše svazek 205-9/l.)
Šolc udelal o tomto p í s e m n é m dokumentu strucný výklad ve studii Prijdeme za svítání. Proto se o depeši jen letmo zmínil v knihách Ve službách prezidenta a v Po boku prezidenta. Podle Šolce Benešovy zásahy do Moravcova textu lze pochopit v tom smyslu, že Beneš " zrejme doufal, ocekával a prál si, aby z textu depeše lépe vynikla poslušnost skupiny SILVER A vuci Londýnu, aby se potvrdilo jeho ujištování, že je to prezident, který disponuje vlivnými strukturami domácího odboje, který plní a bude plnit úkoly, dané mu z Londýna".
Není možné vzít v úvahu i rozdílný výklad? Neprihlásil se Beneš se slovy " Vámi jim urceného" k u r ce n í úkolu Gabcíkovi a Kubišovi? Upravená depeše byla predaná generálovi Gubbinsovi. To dokazuje nedatovaný dopis archiváre SOE, C. M. Woodse, C. MacDonaldovi (Kopii mám v archivu.).
Útok na Heydricha uskutecnili parašutisté, za pomoci statecných civilistu, kterí je ukrývali a živili po více než pet mesícu. Ani jeden ze širokého okruhu spolupracovníku je nezradil (252 mužu, žen a jedna nezletilá dívka bylo v ríjnu 1942 zavraždeno v Mauthausenu salvami a plynem.). Beneš, Moravec a exilová vláda tvrdili na verejnosti, že atentát byl uskutecnen domácími odbojári. Težko pochopit, proc byli Gabcík a Kubiš vyzbrojení britskými zbranemi. Sir Peter Wilkinson dokonce prohlásil, že sten-gun, který mel použít Gabcík, nebyla ta samá zbran, kterou mu vydal! ( Ve výše zmíneném rozhovoru s K. Kaplanem.) Nemeli být vybavení se zbranemi nemeckými? Gestapo vedelo na první pohled, že šlo o akci, naplánovanou ve V. Británii. Benešova predtucha velkých nacistických represálii se splnila na sto procent.
Od pocátku 1942 až do atentátu nebyla o situaci v protektorátu ve svetové tisku ani zmínka. Protektorát byl ostrovem míru a porádku. Zbrojovky a kovoprumysl jely na plné obrátky. Soveti od léta 1941 opetovne naléhali na teroristické akce a sabotáže ve zbrojním prumyslu - bez ohledu na ztráty obyvatelstva. V Londýne potrebovali z politických a propagacních duvodu výbuch v Praze, který by otrásl politickým svetem.

Jan Masaryk navštívil po válce se Sirem R. B. Lockhartem Lidice, který poznamenal:" Jací surovci a tupci byli nacisté!" Masaryk na to reagoval: "To bych také rekl, byl jsem v té dobe ve Spojených státech a k nicemu to nevedlo. O Ceskoslovensko se nikdo nezajímal. Potom prišly Lidice a Ceskoslovensko bylo zase na mape" (Robert Bruce Lockhart Ústup z Prahy, 1952.).
Masaryk navrhl, aby britská letadla srovnala se zemí deset nemeckých obcí. S jeho nápadem souhlasil Winston Churchill. Válecný kabinet návrh zamítl. Letectvo nechtelo riskovat ztrátu letadel, kterých nebylo nazbyt. Vudce socialistické strany Clement Attlee vyslovil názor, že by nebylo politicky moudré závodit s Nemeckem v páchání ukrutností.

Mimo zprávy z 5. brezna 1942 existuje další doklad o rozhodující roli prezidenta zahranicní vlády dr. E. Beneše v operaci ANTHROPOID. Profesor MacDonald mne poslal kopii z archivu SOE. Je to hlášení neznámé osoby, která se podepsala inicialkami MX a krasopisným velkým písmenem B, z 30. kvetna 1942, tri dny po atentátu na Heydricha: ... "I undestand that to begin with President BENES was somewhat apprehensive of the possible repercussions in the Protektorate, but that on second thoughts he has decided that it will stimulate the will to resist at home and gain the Czechs much credit abroad, and was well worth it". (PRO HS 4/39.)
"Jak tomu rozumím, president BENES se ponekud obával možných následku, ale po krátkém premýšlení r o z h o d l (proložil SB.), že (atentát) posílí vuli domácího odporu a získá pro Cechy hodne kreditu v cizine, a stál za to".
Ješte jeden dukaz, že F. Moravec neudelal opravdu nic politicky duležitého bez Benešova souhlasu. Z deníku Smutného se dovídáme: 24. ledna 1943 navrhl plukovník František Moravec prezidentovi Benešovi odstranit Emanuela Moravce. Beneš souhlasil: "Je to zabití, ale nutné, aby národ ukázal z a s e (proložil SB.) nejakou reakci." --- Rusové na to upozornili Moravce ---Možnosti: sabotáž dnes neúcinná. Teror: 3 osoby: Daluege, Frank, Moravec. Atentát na ríšského Nemce znamená velké represálie, to odpadne u Moravce, jehož odstranení bude mít i dusledky politické". (Acta Occupationis, dokument c. 259.)
Prezident zahranicní vlády a šéf zpravodajcu bezpochyby jednali v zájmu zahranicní osvobozovací politické akce a budoucího Ceskoslovenska. Ve vysoké státní politice úcel svetí každé prostredky. Každá vláda má zvláštní skupinu, obstarávající špinavou práci, ke které se nikdo nechce hrde verejne hlásit a kajícne priznat. V boji o prežití jdou ohledy na obeti civilního obyvatelstva první pres palubu. "Strom svobody" sobeckých osobních a státních zájmu, musí být zalévaný krví. V tom mel František Moravec pravdu. Mel odvahu se ke svému podílu na organizaci atentátu priznat.
Beneš svou roli zaprel. Ve smernicích londýnského centra pro domácí vojenskou organizaci PERUN z 19. cervence 1939 (p r e d zahájením války na pocátku zárí!, proložil SB.) se praví m.j. " Nápln na úseku t e r o r i s t i c k é (Proložil Šolc.) cinnosti byla dána doporucením prípravy a provádení atentátu proti jednotlivcum ci skupinám osob, které se zaprodaly nemeckým úradum nebo škodí kolaborací národním zájmum, a také proti vojenským a politickým osobnostem ríše" (Podpalte CSR- Operace PERUN.). Smernice byla predaná Anglicanum. Pravdepodobne inspirovala britskou vládu k vytvorení Správy zvláštních operaci SOE, která zahájila cinnost 16. cervna 1940.

V historickém rozhlasovém proslovu po napadení Sovetského svazu Nemeckem Winston Churchill rekl:" Každý muž nebo stát, který jde s Hitlerem, je naším neprítelem. To se týká také všech tech bídných, proradných quislinku, kterí ze sebe ucinili nástroje a agenty nacistického režimu proti svým krajanum a své zemi. Tito quislinkové, stejne jako vudci nacistictí, nebudou-li oddeláni svým vlastním lidem, což by nám usnadnilo práci, budou vydáni na úsvite vítezné spojenecké spravedlnosti soudu".
Tuto pasáž citoval E. Beneš v rozhlasovém proslovu z Londýna 24. cervna 1941.

Existuje další doklad o Benešove ochote vydat rozkaz k teroristické akci. Ze zprávy René-ho, t. j. agenta "A. 54", odeslané SPARTOU I. do Londýna 19. zárí 1941, vysvítá: Beneš poslal na Slovensko pokyn zavraždit nemecké diplomaty a otrávit jejich manželky a deti (German records microfilmed at Alexandria, VA USA, Serial 1050, roll 1050, OKW 830/831, National archives, Washington, s. 163. Objemný materiál jsem daroval Vojenskému ústrednímu archivu v Invalidovne, v Praze.).
Atentát na Heydricha vyprovokoval pomstychtivé nacisty k nevídaným represáliím. Byly využity k vyrešení trí hlavníchj problému Benešovy zahranicní akce: odcinení Mnichova; torpédování pokusu o separátní mír, ponechávající ceské zeme pod ochranou Ríše; zajistit odsun nemeckého obyvatelstva do Nemecka nebo na Sibir.
O tomto málo známém požadavku jednal Beneš nekolikrát se sovetskými diplomaty. At už byly Benešovy zákulisní a diplomatické metody a zavádející "fígle" (receno slovy dr. Václava Kurala) jakékoli, podarilo se mu uskutecnit staletý sen ceských nacionalistu, vyslovený Viktorem Dykem:" Cechy poceštit anebo zahynout". Bez atentátu, bez Lidic a Ležáku, a bez mnoha tisícu obetí by se ceská poválecná historie vyvinula jiným smerem. Bez pomoci plk. Františka Moravce by se Benešovi jeho nejvetší politický úspech - vystehování vetšiny Nemcu z Ceskoslovenska - pravdepodobne nepodaril.
10. zárí 2008

NOVÁ ADRESA: S. Berton, 27/15 Heathfield Road, Coolum Beach, QLD 4573, Australia TEL: 07 5446 2120 MOB: 0417 787 596

K prípadu Emanuela Moravce: Legionár plk. gšt. Emanuel Moravec byl pred Mnichovem známý vojenský novinár - "muž Hradu". V zárí 1937 byl clenem cestné stráže u rakve T. G. Masaryka. Vedl vojenský kondukt smutecního pruvodu pražskými ulicemi. 28. zárí 1938 vtrhl v plné polní do kanceláre prezidenta Beneše, a vybídl ho, aby se republika vojensky bránila a vypovedela válku hitlerovskému Nemecku ( František Kubka Mezi válkami, 1969).
Emanuel Moravec patril ke skupine politiku a vojáku, kterí chteli bránit republiku za každou cenu, i kdyby Francie a SSSR nedostáli spojeneckým závazkum. Velká Británie nemela s CSR žádnou smlouvu. 2. ríjna se shromáždili na Pražské radnici, za úcasti primátora Dr. Petra Zenkl, který se mel stát predsedou revolucní vlády: Hubert Masarík, Emanuel Moravec, Josef Patejdl, Lev Prchala, Hubert Ripka, Ladislav Rašín, F. X. Šalda, Bohumil Stašek, a jiní. Nácelník Hlavního štábu, armádní generál Ludvík Krejcí, byl pozván, ale neprišel. Jmenovaní po vzrušené debate došli k názoru, že na prevrat bylo pozde. Ripka, patrící tehdy mezi bojechtivé radikály, vykrikl: "Beneše obesit nebo zastrelit! (Deník Karla B. Palkovského, 2. ríjna 1938.) Nikdo se neodvážil jít proti prezidentovi, ani armádní generál Lev Prchala, nejhorlivejší zastánce branného odporu. Po celý život litoval, že Beneše v zárí 1938 nezastrelil. Podle jeho názoru:" ceští politici ztratili po mnichovské kapitulaci morální právo nutit neceské národy do Ceskoslovenské republiky. Kapitulace zlomila morální páter národa."
(Mezi zastánce vojenského odporu patril i Jan A. Bata. Po mnichovské kapitulaci nazval Beneše do ocí zbabelcem (Sdelení Aloise Pražáka, Batova právního zástupce.). Beneš se Batovi po válce pomstil. Souhlasil s Batovým soudem, odsouzením a zabavením majetku p r e d zahájením tzv. Národního soudu.). Beneš, jak rekl Smutnému, "vubec nedelal spravedlnost, delal politiku" (Acta Occupationis, dok. 393.).

Kdyby prítomní vedeli, že Beneš poslal 15. zárí 1938, to jest pred Mnichovem - bez vedomí vlády - ministra Ing. Jaromíra Necase do Paríže a do Londýna, aby oznámil obema vládám, že Beneš byl ochoten odstoupit pohranicní území s pevnostmi - bez boje!, se vší pravdepodobností by prezidenta pri nejmenším defenestrovali z okna pražského Hradu. Proc mely Francie a Velká Británie riskovat evropskou válku s nepredstavitelnými ztrátami na lidských životech, nepredvídaným politickým poválecným vývojem a katastrofálními hospodárskými následky? S Benešovou tajnou nabídkou v kapse odjel britský ministerský predseda Neville Chamberlain do Berchtesgadenu na první schuzku s Hitlerem. Velký vyderac nemohl uverit svým uším. Pouhým politickým tlakem získal obrovské pohranicní území Ceskoslovenska - bez jediného výstrelu.
Beneš, aby zajistil neutralitu Polska, nabídl odstoupil cást Tešínska.
Zenkl nemel odvahu jít na Hrad a sdelit Benešovi do ocí, že politici a vojáci v neho ztratili duveru. Tuto nevdecnou funci vzal na sebe Emanuel Moravec. Telesne i duševne úplne zhroucený Beneš - Moravec ho nazval pozdeji v knize Deje a bludy "raneckem bídy" - Moravcovi v dlouhém rozhovoru vyložil novou mezinárodní situaci státu, opušteného zrazeného od všech spojencu, i domnelých prátel. Naznacil, že se cs. politika musí ihned politicky preorientovat a zahájit nový pomer k Nemecku.
Lidové noviny se od pocátku ríjna 1938 staly hlavním propagátorem nové éry nových vztahu . Beneš v tomto smyslu zatelefonoval pokyny jejich majiteli, profesoru Jaroslavu Stránskému. (Sdelení dr. Jana Stránského, syna majitele Lidovek. Ve svém úvodníku, pod pseudonymem Petr Bílý, mladý Stránský napsal (5. ríjna 1938) rovne a jasne: " Nemužeme-li zpívati s andeli, budeme výti s vlky".). Úvodníky Emanuela Moravce, zejména po nemecké okupaci v breznu 1939, vyvolaly nenávist u vedoucích zahranicního, i domácího odboje. Londýnský rozhlas casto E. Moravce napadal. Jeho jmenovec, ale ne príbuzný, František Moravec pohrozil, že na neho mstitelé "prijdou za svítání". To nebylo Moravcovi neznámo. Z obavy pred atentátem casto menil od r. 1940 byty. Zmínil se o úmyslu domácího vojenského odboje ho zastrelit v Pražském rozhlase 19. cervence 1941, (Jirí Pernes Až na dno zrady, 1997) d r í v e, než se v Londýne rozhodlo o atentátu - podle Ingra - na neho, anebo - podle šéfa londýnských zpravodajcu Moravce - na Heydricha (3. ríjna 1941.).
Moravec se stal širokými vrstvami národa nejvíce nenávideným kolaborantem zejména po atentátu na Heydricha (Lidovky cetla prevážne inteligence.). Byl hlavním recníkem na nekolika táborech lidu. Nejvetší se konal na Václavském námestí. Kolem dve ste tisíc lidí zvedlo pravici. Hailovali ve hre o život. Moravec proklínal Benešovu zahranicní cinnost, ohrožující, ba hazardující s existencí ceského národa. Prosil obyvatelstvo, aby vydalo parašutisty gestapu "dríve než ruka ríšské spravedlnosti stihne c e l ý (proložil SB.) národ". Zarucoval beztrestnost udavacum. Jinak: "Beda, trikrát beda!", srdcervoucne vykrikoval... " Byli jsme svedky, jak ríše trestá c e l é (proložil SB.) vesnice. (Mel na mysli Lidice a Ležáky, SB.) Beda, bude-li prinucena pristoupit k rozsudku nad c e l ý m (proložil SB.) národem!"
Vedel o cem hovoril. Vedel, co mezi rádky a slovy "celý národ" naznacoval. Proc se Hácha, ministri protektorátní vlády, zejména Moravec, tak neuveritelne patolízalsky ponižovali? Nemohli jsme v tech dnech nepredstavitelné duševní hruzy tušit, že náš osud visel opravdu na vlásku.
Moravec byl prítomný 9. cervna 1942 na audienci prezidenta dr. Emila Háchy a protektorátní vlády s Hitlerem, po Heydrichove pohrbu. Hitler pohrozil "vymazáním ceského národa z mapy Evropy", nebudou-li atentátníci chyceni. "Když to Hácha slyšel, doslova se zhroutil, práve tak jako jeho spolupracovníci. Po malé prestávce se pak dotázali, zda to mohou sdelit ceskému lidu, ovšem v nejaké opatrné forme. Jelikož Hitler zná Cechy jako pilné a inteligentní pracovníky a jelikož mu záleží na tom, aby ceský lid se v zájmu výkonnosti dvou zvlášte duležitých továren na zbrane zase uklidnil, souhlasil, aby protektorátní vláda ucinila príslušné prohlášení" (Hitler u vecere dne 4. 7. 1942, Boris Celovský So Oder So, 1995).
Hitler laskave povolil protektorátní vláde " v nejaké opatrné forme" naznacit ceskému národu smrtelne vážnou situaci. Prozíravý Hitler zakázal již 8. cervna 1942, v den Heydrichova pohrbu, na verejnosti mluvit o ceské otázce ( Fotokopie príkazu Martina Bormanna, Celovský, c.d., strana 527.)
Kdyby se na scéne neobjevil parašutista Karel Curda, jehož informace neprímo privedly gestapo do chrámu sv. Cyrila a Metodeje, vetšina národa
mohla být odtransportovaná do velkotováren na smrt. Pro hitlerovskou rozbíhající se vyhlazovací mašinérii by zavraždení dalších miliónu nebylo neprekonatelným technickým problémem. (Pro zajímavost: Nemci odvezli z kolínského cukrovaru 150 vagonu cyankali, který byl pozdeji používán v plynových komorách koncentracních táboru v Nemecku, Rakousku a Polsku (Hlášení z domova do Londýna, 14. brezna 1940 !!! (Acta Occupationis.)

Last Updated on Tuesday, 27 October 2009 20:26